Uděláme si to hezký

Udělali jsme si to dokonce moc hezký! Celý prázdniny. Není náhodou, že čas na článek nebyl od té doby, co se mi muž vrátil ze zahraničních studií. Když s někým začnete chodit a pak se půl roku (skoro) nevidíte, máte po znovushledání hodně co dohánět. Třeba se navzájem představit rodičům. Ukázat si, kde jste vyrůstali. Sestěhovat se. Otestovat sílu vztahu konstrukcí nábytku z IKEA. Asi nikoho nepřekvapí, že jediná menší rozepře byla o to, podle jakého klíče si vyskládáme knížky do knihovny. Nakonec máme pokojíček jako malovanej (i když by, uznávám, vymalovat asi ještě potřeboval), i když jsme si ho vlastně během léta zas tak moc neužili.

Hned na začátku léta totiž přišla Šrámkova Sobotka - a byla skvělá, jak taky jinak. Sjela se nás letos pěkná brněnská banda a překládaly jsme, až se z nás kouřilo. Jen malá poznámka - neplánujte si ovšem takovéhle aktivity, pokud ve stejnou dobu máte dělat redakci překladu. Šrámkova Sobotka je totiž nejlepší, když si ji užijete socializačně a kulturně - chodíte na představení a pak se integrujete. Což úplně nejde, když celé odpoledne po dílně až do večera redigujete, až se z vás kouří. Ale zase furt lepší nějaká Sobotka než žádná, takže díky bohům za ni!

Po Sobotce již zmíněné stěhování a hlavně vybavování bydlení, co nás stálo strašlivého času, úsilí a peněz, ale máme to tu teď über koselig a jsme vybaveni i takovými vymoženostmi, jako je to roztomilý maličký struhátko (je super třeba na strouhání čokolády, to jen, kdybyste nevěděli co s ním). Hrdinně jsem na stejnou dobu pozvala taky Claire, aby se podívala, že nejen Paříží a Bristolem živ je člověk. To jsem si pak dost nadávala, protože když ještě ani nemáte nábytek a máte u toho někoho hostit, je to dost na pytel. Naštěstí byla Claire příkladný samostatný host a nakonec během toho týdne vyrazila i do Olomouce, Bratislavy a Vídně, takže my jsme měli klid na práci a ona se během navštívila hned 3 cizí země. No není to krása?

Sotva jsme jakš takš dali dohromady pokojíček, už bylo třeba se chystat na velkolepý výlet do Skotska. Víte, jak se stává, že něco chcete, ale když má dojít na lámání chleba, tak máte tendenci brát zpátečku? Tak nějak jsem se taky cítila. Protože přece sakra chodit natěžko? Sami v horách? To přeci... ale vyrazili jsme. Jak to probíhalo sepíšu v samostatném článku, můžu jen říct, že to bylo vlastně úplně jiné, než jsem čekala, a bylo to mokrý, bolavý a skvělý.

Zbytek prázdnin jsem pak zuřivě pracovala (jojo, jasně, užiju si svoje poslední studentský prázdniny bez práce, hahaha, jako bych se neznala) a překládala o sto šest. Nabídky na překlad se totiž co? Neodmítaj! Navíc když se u nich dozvíte tolik nových věcí! Kdybyste mi řekli, že jednou budu překládat knihu o matematice a že mě to bude bavit... ale zázraky se dějí. I muž se činil, protože diplomka dejchá na krk a když píšete o postmoderním tlustopise, tak už včera bylo pozdě, že jo.

Ale nadělili jsme si za všechnu tu pilnou práci odměnu. Hned prvního září jsme vyrazili do ráje. Teda, do Orliček. Na chaloupku, která tam stojí od roku 1750, kde na půdě bydlí mazlivá kočička a venku se pasou stejně mazlivé ovečky. Všude kolem malebné kopečky a božský klid a mír. Žádná wifi. A žádné povinnosti, kromě čtení, což je ale vždycky velká radost. Užívali jsme si, že můžeme jít na výlet, ale nemusíme s sebou tahat těžké krosny a můžeme si ujít, kolik kilometrů chceme. Počasí jako by nás taky chtělo za tu předešlou dřinu odměnit, líp snad ani být nemohlo. Každý večer jsme si rozdělali v krbu oheň a bylo nám blaze.

Takové byly tedy prázdniny. Spousta práce a taky spousta krásných zážitků. A myslím, že ani přes školní rok to nebude jinak.